přidáno 21.05.2020
hodnoceno 5
čteno 733(16)
posláno 0
čekala jsem na to roky
a pořád neumím si vyjít vstříc
dělám denně nepochopitelné kroky
a vím, že bych asi chtěla víc

neumím uzdravit si sama hlavu
procesy uvnitř mozku zvrátit snadno
uměla to snad Viktorka u Ratibořického splavu

podklouzla mi noha a zas padám na dno

mozek mi říká, abych chtěla být
vyplavat zpátky a nadechnout se zas
najít nad vodou sluneční ten svit
nezůstat na dně smrti napospas

rukama máchám
snažím se vynořit se zpět
proč další nesmysl zase páchám

protože chci už netrpět?

slunce mi ale signál dává
svítí a křičí - holka plav
oběma rukama teď mávám
a najednou spatřuji zas ten splav

není to krásný, tenhle svět?
přidáno 25.05.2020 - 20:02
Svět je krásný, jen plav vpřed... Pěkné.
přidáno 22.05.2020 - 05:12
No, k životu bych měl pár výhrad, ale báseň je krásná.
přidáno 22.05.2020 - 00:17
Někdo mi kdysi řekl. žij takovou touhou s jakou topící se člověk se chce nadechnout.A vše dokážeš.
přidáno 21.05.2020 - 22:07
Presne jak pise Koiska. Energie co dava slunce je nenahraditelna a dokud dava tak cerpej a ber. Basen je skvela jako vzdy
přidáno 21.05.2020 - 20:55
Je krásný,zrovínka dneska jsem si to říkala...žij ho holka naplno.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
U splavu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Musíš poslouchat!
Předchozí dílo autora : Svůdce

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming