Odpověď

Znáte takové ty typy lidí,
co vám sežerou babičku,
ale brknou si až doma
na záchodě ?
Nebo jindy vám projedou hlavu vrtačkou,
ale tu pak důkladně umyjou a smotají kabel.
Jsou prostě tvrdí, ale zásadoví.
Tak takovej byl i Sergej.
Ne že by toho moc nenamluvil,
ale z 90% to bylo
směřováno jenom Anušce, což byla
buď jeho přítelkyně nebo
sestra. Nebo možná že obojí.
Přítomnost ostatních lidí v naší komunitě ho téměř
nezajímala, ale práce udělal za deset.
Jednou, když rozdělával oheň v krbu,
zeptal jsem se ho:
„Sergeji, ta hmota, ze které jsi ten
krb postavil, to je jenom bláto a voda ?“
„Nět“ odpověděl aniž by se na mě podíval.
„A co ještě jsi tam přidal ?“ zajímal jsem se dál.
„Sůl“ zahučel obr do krbu.
„A na co sůl ?“ dotíral jsem dál.
„Asi protože to mám rád slaný“ řekl Sergej
a luskl prsty tak silně, že chytlo i kamení u sousedů.
Od té doby jsem se ho už radši na nic neptal.
A víte co ?
Polibte mi prdel
i s tím vaším ruským baletem...