válka - muži - luční kvítí

nos vydřel strouhu do hlíny
zavanul doušek mateří
fialku nosilas
šikmo za uchem
- tohle ti nikdy nevezmou
viď že ne?

bylo ti pět
táhlas za sebou koníčka na pole
jakoby nic - za dne pod nebem
se vznáší roj lodí a hvězd
odkud je brali
když ne ze dna láhve?

štípala do prstů jinovatka včel
drsný zvuk žihadel táhl za klasy
pozor dej
dýchej zeminu
běž
pospíchej
vlasy splav v trávě
o krok dřív padni a bzukot ti nevezme
fialku za uchem

drž koníčka - holčičko

nedutej

-

po létech muži s kopyty
našli v tvé tváři protijed
- první z nich hrával mariáš
s fajfkou u rtů sliboval
loď a Glenna Müllera
vyhrával pod špičkou jazyka
a ruka co neměl lechtala

druhý tě časem učil touze
lemovat prstem od kotníků po stehna
vzory na tvých punčochách
třepeš se při polce jak vážka - říkal
babička zase - ta holka má furt hlad!

třetí byl lékař
vědělas o něm od otce
vyprávěl že tvého bratra
nezdržel matce před očima
jediný okamžik kdy planul zrak
zemřel už dávno
- odkašlal si
matčin zrak potom uplaval

čtvrtý si na tebe brával návod
- jak sestříhat s citem
živý plot
přitom nezkřížit omylem pupeční dráty
co jsem to za otce
když ani nevím
jaké má dcera nosí boty?
- tam kde dnes máme kompost
někde spí králík
a sestřička-

pátý raději věnoval lásku kamenům
vytesal chalupu až do větví
po večerech tančil s milou vodkou valčík
a ráno odjížděl taxíkem do Prahy a řval
zatracený ženský
s matkou jste potom mohly sedět u kamen
hřát se
a ruku v ruce sbírat na schodech
mech po starých časech

šestý má dodnes tvé oči
každý rok do plátna věnuje kus světa
podhradí, slunečnice, Zlatou uličku, luka i Medník
a když si přivoníš

v mých vlasech dýchá jeho stín

-

nos dívčin dech vtiskl do hlíny
zavanul doušek
kávy a tepla koláčů
- fialku strkáš za brýle
pijeme med
a včely bolí zdálky

ptáš se jich kam klopýtáme?
vidíš nás někdy?
mami?