Prokop z Absurdistánu jde do války

„Absurdistán je ve válce!“ hlásaly titulky pondělních novin. Prokop, třicetiletý heterec, jehož příjmení vám podle absurdistánských zákonů nesmím prozradit, si říkal, že má veliké štěstí, že už je delší dobu nezaměstnaný a nemá, co dělat. Do včerejška se nudil, takže se mu válka zrovna hodila. Když je totiž člověk zaměstnaný, nemá na nic čas, takže se mu může snadno stát, že nestihne bojovat o život a zahyne. Prokop měl ale naštěstí času i sil dost, a tak se do války vrhnul dychtivě a pln naděje.

Podle novin stál proti Absurdistánu hrozivý nepřítel – mikrostát – nejmenší stát světa, s rozlohou pouhých několik nanometrů čtverečných a jednou miliardtinou obyvatele! A tento nepřítel teď ohrožoval celý svět a měl dorazit i do Absurdistánu.

Prokop si zapnul rozhlasový příjímač a poslouchal zpravodajství. Už prý přišel první válečný rozkaz – „Utíkejte domů a zůstaňte tam!“ Ale vojáci si rozkaz vyložili příliš doslova, a tak se rozprchli z kasáren do svých domovů, kde byli civilistům jen pro smích. O pár hodin později ministerský předseda upřesňoval, co tím měl na mysli: doma mají zůstat civilisté, zatímco vojáci mají naopak vyrazit do ulic a hlídat, aby civilisté nevycházeli. Říká se tomu „zákaz vycházení“, vysvětlil, protože nic tak rozumného absurdistánští vojáci ještě nikdy neslyšeli.

Ministerský předseda promluvil k národu a řekl: Je krize. Od teď ať se každý stará jen sám o sebe a chová se, jako by měl zítra umřít. Hrajte online hry, cvičte jógu, mluvte do zdi, tahejte králíky z klobouku, poslouchejte hudbu, čtěte knihy, relaxujte, popíjejte, co vás napadne, ale hlavně nechoďte do školy ani do práce, k nikomu se nepřibližujte a nevycházejte ven. Proti nám stojí nejmenší nepřítel, jakého kdy lidstvo mělo, a protože v jednotě je síla, musíme se rozdělit na jednotlivce a atomizovat, abychom byli co nejslabší. Jedině tak můžeme v této válce dosáhnout vítězství. A já vám půjdu příkladem; kašlu na vás a jdu si hrát online hry. Všechny pravomoci předávám řediteli krize Daně Bábovkové.

Blondýna Dana Bábovková pak v rozhlasovém vysílání, kde ho nikdo nemohl vidět, ukázala posluchačům „náhlavník“ – kus látky, který se nosí na hlavě, a naznačila, že by bylo fajn, kdyby ho občané nosili, aby byli „in“. A ještě pro jistotu zdůraznila, že to není čepice, klobouk ani turban, aby posluchači nebyli zmatení.

Prokop vypnul rozhlasový přijímač a šel spát. Byl zmatený a netušil, co se po něm chce.

O dva dny později Dana Bábovková zjistila, že nejen, že nikdo neví, co to ten náhlavník vlastně je, ale nemají ho ani v obchodech. A tak se rozbrečela, asi minutu plakala a pak se uklidnila a vydala nařízení, že od zítřka musí náhlavníky povinně nosit vojáci a policisté a od pozítří i všíchni civilisté.

Nařízení zabralo. Lidé vymysleli spoustu modelů „náhlavníků“ z nejrůznějších materiálů a zcela zdarma se pustili do jejich výroby. Když zrovna Prokop, kmitajíc jehlicemi, pletl náhlavník s dírami o velikosti prstu, seděl u okna. Občas vyhlédnul a viděl, jak na zastávce na druhé straně ulice každou chvíli zastaví prázdný autobus a vojáci hlídají, aby se do něj nikdo nedostal.

Nikomu nevadilo, že náhlavníky před útoky nepřátelského mikrostátu skoro vůbec nechrání. Podstatné bylo, že v nich lidé vypadali ošklivě a strašidelně, takže všichni měli strach a každý se každému vyhýbal, jak jen to šlo.

A pak se to stalo – rozhlas ohlásil, že nepřítel dorazil. Tři miliontiny miliardtiny obyvatele mikrostátu děsivou silou napadaly obyvatele Absurdistánu. Počítadlo napadených rostlo čím dál rychleji a lidé čím dál víc hrdinně ustupovali do světa filmů, seriálů, online sociálních sítí a počítačových her. Z domu chodili jen zbabělci, kteří si nedokázali nechat ujít potyčky s místní armádou. (Alespoň tak to líčilo oficiální rozhlasové zpravodajství.)

Krize dopadla i na absurdistánské zdravotnictví. Zatímco za normálního, všedního stavu lékaři předstírali, že pacienty léčí, a pacienti se lékařů báli, tak předstírali, že se nechávají léčit, nyní bylo všechno jinak. Teď se lékaři báli pacientů, a tak už jen po telefonu předstírali, že předstírají, že je léčí. A pacienti, kteří viděli, že jsou před lékaři v bezpečí, se začali uzdravovat, protože když nedostali svoji obvyklou léčbu, už ji nepotřebovali.

Dana Bábovková, ředitel krize, zatím rozdělila podnikatele na ty, které válečné hospodářství zruinuje, a ty, kteří na něm nehorázně zbohatnou (což byli např. výrobci mýdel, sociální sítě, internetové start-upy, telefonní operátoři, květinářství a banky). Rozhodla, že se nebudou vybírat daně od firem, které stejně brzy zbankrotují, a těm zbylým stát přerozdělí biliardy absdukátů státních dotací, aby je od nich mohl následně vybrat na daních, a získal tak peníze na další dotace.

„Je válka. Nemyslím, že stačí, když spoluobčané hrají hry a sedí u sociálních sítí,“ řekl rozhlasový moderátor. „Co dalšího mohou udělat pro naši vlast?“ Dana Bábovková se dlouze zamyslela a pak spoluobčanům poradila pečovat o svůj vzhled — „Než si na ústa nasadíte náhlavník, vždy použijte výraznou rtěnku, a když jdete na oplocenou zahradu v zimních botách, nalakujte si předtím nehty na nohou. A také si hodně umývejte ruce mýdlem a jednou týdně si aplikujte pleťovou masku.“

Zatímco ve světě už stovky milionů lidí (ze sedmi miliard) nosili speciální masky, které na rozdíl od náhlavníků účinně chránily před útoky mikrostátu, v Absurdistánu bylo takových jen pár, takže je většinou neměli ani lékaři či vojáci. Daly se získat na mezinárodním trhu, ale Absurdistánu se odjakživa vyplácela strategie vyčkávat, až co dostane zdarma, třeba i do úplného sebezničení, takže se této strategie držel i tentokrát. A vyplácelo se mu to. Zatímco ve světě již armáda mikrostátu zabila stovky tisíc lidí, v Absurdistánu sice vzrůstal počet napadených, ale dlouho nikdo z nich nezemřel.

Teprve koncem druhého týdne od vstupu nepřátelských vojsk se stalo, že zemřel jistý devadesátiletý pradědeček. To bylo i v Absurdistánu docela normální a nikdo by se nad tím nepozastavil. Jenže tento pradědeček zemřel zrovna v době, kdy na něj útočil mikrostát! A tak ho prohlásili za válečného hrdinu a první oběť strašlivé války. V Absurdistánu se totiž hrdinou nestává ten, kdo ze všech sil zabíjí nepřátele, ale ten, kdo před nimi nestačí utéct.

Politici si dali do plánu postavit novému hrdinovi sochu (a umístit ji místo nějaké stávající sochy, která se jim už z politických důvodů zrovna nehodí), novináři si dali do plánu napsat o tom článek, až zase budou pracovat, a nedělo se nic.

Jen Prokop z Absurdistánu se každé ráno před nasazením náhlavníku líčil rtěnkou a každé dvě hodiny si umýval ruce mýdlem. A bál už se i dívat se z okna, protože vojáci v náhlavnících tam vypadali strašidelněji, než kdyby se v Absurdistánu slavil Halloween. Raději zatáhl rolety, odložil všechny starosti a pustil si pěknou hudbu, aby si užil a bylo mu dobře. To bylo to nejlepší, co mohl pro vítězství Absurdistánu v této strašlivé válce udělat.

Pokračování příště: https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=40767-prokop-z-absurdista
nu-vitezi-ve-valce