Honey

Honey

Režie- Miroslav Krobot
Scénář- Miroslav Krobot, Lubomír Smékal
Režijní a pohybová spolupráce- Rostislav Novák ml.
Scénografie- Jakub Kopecký
Hudba- Jan Balcar
Choreografie- Thomas Steyaert

Hrají:
• Jan Balcar, Šárka Fülep Bočková, Jenovéfa Boková, Vojtěch Fülep / Ondřej Malý, Jana Holcová, Jiří Kohout, Daniel Komarov, Lenka Krobotová, Tereza Švejdová, Václav Neužil, Jaroslav Plesl, Vladimír Polívka, Anna Schmidtmajerová, Pavel Šimčík, Alexandr Volný, Jiří Weissmann


Prvotním záměrem při tvorbě hry Honey bylo propojit zdánlivě nepropojitelné. Namíchat koktejl plný akrobacie, herectví, člověčiny a živočišnosti. Pak jen přidat talent z Cirk La Putyka a opravdovost herců Dejvického divadla a protřepat. Zamíchat až na jevišti samozřejmě♥ Honey je příběh podle skutečné události. Vztah dvou lidí, který je romantický, vášnivý, občas cynický, ale hlavně autentický. Celé představení je kladen důraz na spolupráci dvou odlišných souborů. Také na jejich výměně rolí. Herci z Dejvic tak předvádí akrobatické kousky s tanečními prvky a převážnou část mluveného slova, kterým se zde i tak dost šetří, zde obstarává Cirk La Putyka. Velký důraz je kladen na scénu, které vévodí zdařilá imitace kryokomory. Zde si Honey léčí své bolístky na duši způsobené mírně sadistickým a zvrhlým přítelem. Jeviště se tak postupně mění na plovárnu, kabaret, posléze vězení a jeden pokojíček, kde se odehrávají jak dojemné scény při loučení s rodiči, tak zvrhlé sexuální praktiky hlavní představitelky a jejího přítele. Nic není tvořeno prvoplánově a jestli zde něco chybí úplně(díky Bohu za to) tak je kýč. Každý další herecký výstup rozvíjí víc a víc divákovu představivost. A na první pohled tak trochu paskvil se až postupem času rozvíjí v jeden spojený celek. A to dle mého názoru jen přispívá na atraktivnosti představení. Aby to divák měl ještě trochu pestřejší, tak hlavní představitelku hrají dvě herečky. Roli vyprávěnou a roli akrobatickou. V té první jsem já měla možnost vidět jednu z nejtalentovanějších hereček současnosti Jenovéfu Bokovou. Druhou obstarala stálice z Cirk La Putyka Anna Schmidtmajerová. Jenovéfa má zvláštní dar hrát, i když nemluví. Celou dobu jsem přemýšlela, co se jí tak asi honí hlavou. Polovinu svého herectví vložila jen do svých očí. Speciální poklonu by měla dostat Anička, která se své akrobacie na šálách a různých přemetů nevzdala ani v 6. měsíci těhotenství. Potom i takové výkřiky na partnera- Miluju, když mě šukáš dostanou naprosto jiný, až děsivý rozměr. Hlavní mužská role pak připadla Václavu Neužilovi(Dejvické divadlo) v alternaci s Jiřím Kohoutem( Cirk La Putyka). Druhý jmenovaný se dovedl dokonale vžít do role sadistického tyrana a Honey rozhodně nešetřil. Lenka Krobotová s Pavlem Šimčíkem předvedou své pěvecké schopnosti při propagaci malé domácí pekárničky, kterou dostane jejich dcera na cestě do ciziny. Konec se prozrazovat nesluší, ale jako z červené knihovny rozhodně není.
Honey je poezie, Honey je proza. Honey je káva, do které si místo cukru nasypete sůl. Honey je talisman, který když ztratíte, už ho nikdy nenajdete. Honey je obrovské srdce, které tepe životem ještě hodně dlouho po skončení. Honey je Putyka v Dejvicích, která bohužel nemá otevřeno Nonstop. Tak neváhejte a vstupte........