přidáno 02.02.2020
hodnoceno 3
čteno 744(11)
posláno 0
Zbývaly minuty do rozdělení dne od noci. Pršelo. Vlhkost se zakousávala do peřin a polštářů. Nos jsem měla studený a tikot hodin se mi zdál čím dál pomalejší, jako by se měl co nevidět zastavit čas. Vážně jsem nechtěla na nic myslet, na nikoho. Jenže všechny moje myšlenky byly nyní mým posledním soudem. Vše se tak nějak znovu otevíralo. Staré lásky, nesplněné předsevzetí a nevyřčené touhy.
Čas se opravdu na chvíli zpomalil, když odbila pátá hodina ranní.
Déšť slábnul, zimu nahrazovalo příjemné teplo, které se, společně s prvními paprsky slunce, linulo po pokoji. Jen můj nos zůstal studený, nedokončené procesy zůstaly nedokončené a oči, které se marně snažily celou noc usnout, se konečně zavřely.
přidáno 10.10.2020 - 23:42
Jako bych četla vlastní myšlenky. Věc, která mě léta neopouští...probdělé noci a přemítání o tom, co je, bylo a mohlo by být. Věci, které člověk stejně nikdy nevyřeší... Děkuji
přidáno 03.02.2020 - 10:06
Fúúha mám čo dobehnúť
přidáno 02.02.2020 - 12:07
Pocity, co známe všichni; pěkně vyjádřené.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
snad je to jedna z nočních můr : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : i'm in love with your car
Předchozí dílo autora : ... a teď už ne

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :
Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming