 27.01.2020 4 714(12) 0 |
prý z bolesti rostou ty nejsilnější básně
trhá to od kosti.. ty s nádechem tvrdosti
co cítím..
snad myšlenek náhody
voní.. jak jahody
vášně..
cinká a spinká… to ve mně
budu je hladit a hýčkat si do linek
dokud
mě
nepohltí země
trhá to od kosti.. ty s nádechem tvrdosti
co cítím..
snad myšlenek náhody
voní.. jak jahody
vášně..
cinká a spinká… to ve mně
budu je hladit a hýčkat si do linek
dokud
mě
nepohltí země
29.01.2020 - 17:56slavek: ty slavku, my to fakt citime stejne :-) market, nemam co dodat, opakovala bych jen slavkova slova :-)
28.01.2020 - 22:29Miluji papír,miluji pero
mám rád světlo
žádný šero.
A když rozběhne se po papíře
ta úžasná věc s hrotem
stávám se seismografem
a lávu duše krotím
v srdci vzníceným knotem.
mám rád světlo
žádný šero.
A když rozběhne se po papíře
ta úžasná věc s hrotem
stávám se seismografem
a lávu duše krotím
v srdci vzníceným knotem.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hýčkám si linky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Kreslím se časem
Předchozí dílo autora : V krajině nedospáno
