Božská Sarah

Chcete jednoduchý recept na kvalitní divadelní hru? Na první pohled jednoduchý námět. Co se týče obsazení tak stačí herci, kteří hru nehrají, ale žijí. A nápad je na světě. Tak by se dal shrnout první dojem ze hry Božská Sarah. Autor je John Murell, režie se ujala Alice Nellis( Výlet, Ene Bene, Tajnosti...). Do hlavních rolí byli obsazeni Iva Janžurová a Kryštof Hádek/ Igor Orozovič. Děj je zaměřen na konec života herečky, kdy ji společnost dělá její tajemník. Sarah Bernhardtová byla francouzská herečka. Vyrůstala v pěstounských rodinách, později proslula svými milostnými eskapádami a svou vrtkavostí či náladovostí.
Asi by trvalo ještě déle než skoro tři hodiny vylíčit její život a osudy. Iva Janžurová si tuto hru vysnila a pořád si dávala na čas s jejím zpracováním. O to více je to znát na jejím výkonu.
Potvrdila na 100 procent svou pozici na české herecké scéně. A taky to, proč už i za jejího života se o ní mluví jako o legendě filmového plátna. Skromnost by mohla rozdávat ostatním a pokud by se měli někteří učit co je to pokora, mohla by z fleku dávat soukromé hodiny.
Sarah dodala patřičnou dávku sebevědomí, otravnosti(scéna, kdy neustále chce přinést po svém společníkovi slunečník a do toho si vzpomene na spoustu dalších věcí je nezapomenutelná). I když polovinu hry odehraje na vozíku, energii neschová. Emoce nechává volně plynout, aby když dojde k vypjatějším polohám, tak ještě více vynikly. Hra je tragikomicky laděná, diváka nechá žít v domnění, že vše spěje k neodvratnému konci. Proto také překvapí, tam kde to nejméně čekáte a konec najednou dopadne úplně jinak. Stačí to zkusit brát jako přidanou hodnotu.Další plus je to, že i když celou dobu hrají jen dva herci, tak herečka je i na sklonku života vrtošivá a hravá a nutí svého tajemníka, aby jí předváděl různé členy její rodiny a jejích přátel. Tímto tak vlastně dodává i materiál ke svým pamětem, které oddaný Titou zapisuje a pro diváky je to příjemné osvěžení. A zde se konečně dostávám k postavě tajemníka, sluhy, společníka. Zde ho hrál Kryštof Hádek. Frajírek, vrah. Všechny tyto role už někdy hrál. Pro mne samotnou je každý film s ním sugestivní zážitek. Zde opět předvedl svoji nenápadnou nápadnost, zapálení pro roli a chameleonství, se kterým se bud narodíte nebo se ho musíte sakra dlouho učit. Dovedl předvést matku herečky, její největší lásku. A v tom nejsilnějším dialogu na konci hry vystoupil jako Oscar Wilde. Tato scéna mi zůstala vryta do duše a do paměti.
Nejsilnější věc a pravděpodobně i jediná, která by se dala vytknout je délka představení. Skoro tři hodiny můžou diváky poněkud unavit, otrávit nebo znechutit. Ubrat jim na pozornosti.
Pokud chcete navštívit představení, které je lidské, zajímavé a budete na něj ještě dlouho myslet, tak je Božská Sarah tou správnou volbou.