přidáno 05.12.2019
hodnoceno 1
čteno 853(8)
posláno 0
Sedíme na zemi,
držíme se za ruce.
Zdobíme sebe,
brzy budou Vánoce.

Srdce,
na malou chvíli,
proměněna v kov,
Co přece prosáklo,
schováno
do neupřímných slov.

Ťukáme si
na srdce,
jemně,
vzájemně.

Ťuk, ťuk
Slyšíš?
Konec štěstí,
ale taky muk.
přidáno 07.12.2019 - 11:19
Dobre vystihnuté myslenie človeka.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Magdaléně : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : hvězdy
Předchozí dílo autora : Těsně před Vánoci

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
Sucháč řekl o Umouněnka :
Prostě Vivi, ta od sazí, duší Blázen, člověk, který má takovou představivost, jakou jí v tak ranném věku, ve kterém je, může závidět prakticky kdokoli...fantastické hrátky se slovy v jakékoli formě jí už dávno katapultovaly mezi elitu...jsem rád, že Tě znám... :-)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming