Dialog

Dívka v modrém: Víš, věci nejsou vždy takové, jaké se zdají být, vnímáme je často zkresleně, protože je právě takové vidět chceme! Negativní emoce bývají silnější a hůře se jich zbavujeme, ale právě proto je o nich lehčí psát, už jejich sdílením si ulevujeme a je lepší mít je hezky před sebou.
Pozitivní emoce nás sice taky mohou přimět ke sdílení, hlavně v podobě očekávání, ale mohou se podobat láhvi otevřené sodovky a zase rychle vyprchat. To platí třeba o zamilovanosti, kdy chceme své štěstí vyzpívat celému světu. Ale ta buď pomine nebo se změní ve skutečnou lásku, která si vystačí sama a nepotřebuje k tomu ovace...
Věřím, že i zahalena v čerň, tu barvu elegance, bys upoutala pozornost a probouzela zalíbení. Nelze ji brát jen jako barvu smutku, lidské symboly se ostatně u různých národů liší i podle situace.
Což ještě za Erbena nebyla i u nás symbolem smutku bílá a perly symbolem šlo? (Viz Vodník a matka, líčící svůj sen: ...bílé šaty, ty smutek tají, v perlách se slzy ukrývají...)
A dnes se šťastná nevěsta vdává v bílém a zdobí ji náhrdelník či čelenka z perel...
To my všemu přikládáme nějaký význam, dobrý či špatný, ale věci se dějí a jejich smysl nám bývá skryt.

Líbí :)

....protože kdo je blázen ? .... a co je normální ....?
Za mě super ...

shane: Učím se s tím nějak naložit, ale moc mi to nejde. Nejvíc mě ale štve, že mi psaní jde jen v těch horších chvilkách a přitom je můj život docela hezkej, ale já nejsem schopná zkrátka popsat to hezký, jen to negativní. Pak to může vypadat, že Dívka v modrém se začala halit do černé a spřádá nějaké nepěkné plány, ale v podstatě tomu tak není. Takže žádné strachy z mých negativních pisálkovských vlohů. Třeba to zas zlomím do těch veselých emocí. A díky za reakci.

Modřinko, vnímáš ten svět moc emotivně, pokud lze soudit z toho, co teď píšeš! Ale časem pochopíš, naučíš se vnímat to hezké a tomu druhému nepřikládat smrtící význam!