A o tom to je.

začíná podzim, listí dopadá na zem a chladný vítr šeptá mi na záda a prohrabuje mi vlasy, zacuchává je.
čas běží rychleji než kdykoliv předtím a díky tomu zapomínám nejen kdo jsem já, ale především kdo jsi ty. ve vzduchu dávno není cítit něžnost. nosím na sobě trošku melancholie, když se zadíváte možná spatříte její lem. ale jenom možná. na světě je plno možná, kterým asi nikdy moc neporozumím. ale o tom by to mělo být. pozoruji lidi a přemýšlím, jaký asi měli den. kdo jsou, kam jdou, jak se zrovna cítí. a taky přemýšlím, jak se cítím já. kam asi tak jdu? to vždy zjistím až na místě. ráda se usmívám. ne, protože chci někomu zlepšit den, především se usmívám protože je fajn se mnou trávit čas. jsem, jak by řekla Radu, pesimistický, depresivní komediat. a o tom to je. jsem taky ale pozorovatel, ráda pozoruji věci kolem sebe, jejich tvary, barvy a různorodosti. v hlavě se mi pak tvoří zvláštní asociace, které mi dávají smysl a vám asi ne. a o tom to je. ráda si povídám sama se sebou, protože nikdo mi nikdy neporadí líp než já sama. nerada se svěřuji. nerada přenáším negativnosti na druhé, sami mají se svým přídělem negativity co dělat. ráda se procházím. ráda přecházím ze strany na stranu a nahlížím k jiným perspektivitám. ráda suším květiny a zanechávám jim jejich krásu. a ony mi ačkoliv nedobrovolně zdobí můj pokojíček. a tím se dostáváme k sobectví, krást květinám život je docela sobecké, snad to pochopí. nemyslím nic zle. ale sobecká jsem, k tomu se přiznávám. mé pohodlí je mi důležitějším než to vaše.
mám ráda čas, čas mi dává smysl víc, než cokoliv jiného. ráda si sednu, vydechnu a uvědomím se. protože já přeci nikam nespěchám. vše má svůj přirozený vývoj. ráda čtu knihy od Kerouaca, naprosto hltám jeho barvité popisy Ameriky a volného života. jednou bych chtěla pocítít americkou atmosféru po těle a především na mysli. přeci jenom, žije tam člověk, kterého jsem nikdy nepřestala milovat. něco na té Americe být musí. ráda si povídám, někeří lidé mají tak krásný hlas, že i když mi povídají o věcech, které mi nepřipadají zvlášť zajímavé, jejich hlas mě konejší. a o tom to je. vše je nesnesitelně pomíjivé. ráda poslouchám klasickou hudbu, především Satieho. pomáhá mi si uvědomit, že svět kolem mě je skutečný a že nesním. často se tak zasním, že úplně zapomenu, kde jsem a hlavně, kdo jsem. příjde mi, že jsem po takovém výpadku do neznáma pokaždé jiným člověkem. asi se tam chodím hledat, to by bylo velmi pravděpodobné. a nebo možná utíkám z přítomného okamžiku, který umí být obludně matoucí. někdy hodně nerozumím tomu celému koloběhu života. jako bych se točila ve smyčkách. některé věci se opakují a já nějakou tu chvíli pozoruji, jako bych se vracela v čase. možná jen velmi přemýšlím. a o tom to je.