 16.08.2019 12 1203(16) 0 |
Miloval jsi
dost potichu, víš
proto
jsem zavřela dveře
i oči
a nechala tě
u toho baru
umřít
nekřičel jsi
a já si přála
abys byl o trochu míň statečný
jedentisícpětsetpadesátsedm slz
bez zaokrouhlení
uplynulo
ale od loňského jara
nebrečím
(jen když se nedíváš)
ozdobils ji
slunečnicí
a tentokrát jsem
mlčela já
mezi námi třemi
už nezbylo místo
ale to ona teď
bude nosit víc než jen
tvé příjmení
dost potichu, víš
proto
jsem zavřela dveře
i oči
a nechala tě
u toho baru
umřít
nekřičel jsi
a já si přála
abys byl o trochu míň statečný
jedentisícpětsetpadesátsedm slz
bez zaokrouhlení
uplynulo
ale od loňského jara
nebrečím
(jen když se nedíváš)
ozdobils ji
slunečnicí
a tentokrát jsem
mlčela já
mezi námi třemi
už nezbylo místo
ale to ona teď
bude nosit víc než jen
tvé příjmení
20.01.2020 - 13:44jo_: Děkuju moc za krásný komentář, jsem opravdu ráda, že tě zaujala! :-)
19.01.2020 - 19:59hmmm... tedy.. je výborná.. velmi povedené zpracování a úžasné obrazy - "nechala jsem tě u toho baru umřít, nekřičel jsi a já si přála, abys byl o trochu míň statečný" - tohle je nejvíc... pravdivá, uvěřitelná... smutná, ale cítím v pozadí odhodlání a sílu a to je dobře :-)
19.08.2019 - 00:11Tichá výměna je bolestná terminologie,ale ta báseň jde dost na dřeň.syrově autentická a to se mi zdá zajímavý napříč citové tragédii což může nakonec být Tvým životním štěstím a tak to ti přeji.štěstí
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
1557 : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Na prstech jedný ruky
Předchozí dílo autora : Zdá se mi, jako by byl podzim
