Nemluvíme spolu___

Vše nej!

krásná pocitovka.. ty jednotlivý myšlenky se ve mně spojují v obrazy, v celek, který v nitru cítím... který vnímám i s tím vším pozadím... slov netřeba... snad jen díky za báseň, co má duši...

kmotrov: Jsem roztržitá, zamyslím se a pak zjistím, že jdu s vodítkem bez psa, protože mi utekl domů. Když prší nebo je zima, tak se z Baru stane pes útěkář...chodí v lese volně...mám dva drsňáky, lovecky vedené.
Ty konce pro alkohol...můžou být různý. Oleandr je jedovatý. Nebe modrý. To je nástin jednoho konce, třeba...snažím se přiblížit svý myšlenkový pochody...
A děkuju za přečtení a koment. Vážím si pohledu každého člověka. Nutí to zamyslet se...

Když je autor příliš osobitý, píše jen pro sebe. Co si v tom jako čtenář najdu? Tvůj muž je Bůh, když svými výdechy vytváří raní mlhu a totální hlupák zároveň když Ti skočí na to, že venčíš psa, soudě podle chybějícího vodítka a pes se mu při tom motá pod nohy. Tohle se mi líbí, to je roztomilá nadsázka. Druhou polovinu básně míváš často nesrozumitelnou Jaký roztřepený konce obsahují alkohol? To bych rád věděl, manželka by do nich pak zasadila kytky.
Máš obdivuhodnou fantazii, ale i té může být moc.

A42:
Asi špatná stopa... :)
Děkuju za náhled a tak..

Podívejme, kdo tu je. I s tím vodítkem bez psa...