 14.07.2019 3 803(9) 0 |
To je ten dnešní svět,
co se tak rychle mění,
krásný a uvadající květ,
a my nejostřejší trní.
A Země začíná se bránit,
když napadá ji škodná,
škodná rychle se množící,
dřív domovina dobrá.
Pryč jsou doby v symbióze,
chtíč je zisk a zisk je záhuba,
a v té dnešní lidské povaze,
neexistuje žádná náprava.
A tak započalo vymírání druhů,
a brzy i na ten náš přijde,
čas relativní je,
zas slunce vyjde.
co se tak rychle mění,
krásný a uvadající květ,
a my nejostřejší trní.
A Země začíná se bránit,
když napadá ji škodná,
škodná rychle se množící,
dřív domovina dobrá.
Pryč jsou doby v symbióze,
chtíč je zisk a zisk je záhuba,
a v té dnešní lidské povaze,
neexistuje žádná náprava.
A tak započalo vymírání druhů,
a brzy i na ten náš přijde,
čas relativní je,
zas slunce vyjde.
06.03.2023 - 00:41Přečetla jsem jich od tebe pár, ale nevidím žádný vývoj. Každé téma je zpracováno příliš povrchně a neosobně. Téma dobré a s obsahem by se dalo i souhlasit,ale je to napsané tak, že se mě to absolutně nedotýká.Příště zkus přidat pocity, ne jen obecný názor ;)
16.07.2019 - 01:03Kolektivní vědomí by Nám umožnilo obrat,ale výchova a špatné nauky zatím to vědomí neprohlubují.údajně je seznam stovky nejprospěšnějších autorů pro tuto planetu.Máme tedy zdroje.Hledej
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
