Zaklínač Hadů

Zkoušel jsem jednou být zaklínačem hadů
zůstal jsem ovšem zavřený
v tom bílém pokoji vzadu
Na posteli ve svěrací kazajce
a kolem mě všude samé bílé pláště
působí to depresivně
a trochu zvláštně

Na oknech tlusté kované mříže
po prášcích co dostávám
občas i stav beztíže

Vyhlídky žádné nejsou
já odsouzen jsem k záhubě
občas jen tak z legrace dá mi doktor po hubě
Krev stříkne na zeď
a cákance se formují do podivných tvarů
v rohu místnosti
můj věrný kamarád hraje na kytaru

Poté kolem sebe
začínám opět slyšet ty hlasy
brečím a vztekem rvu si vlasy
občas také vidím divné postavy
Kata co se ke mě blíží
a říká že mě popraví

Já nechci žít chci to ukončit
začínám se svojí celou pomalu loučit
Potom upadám do šoku
tužku mám zapíchnutou v oku

A to je konec upadám do bezvědomí
netuším kde se toulá moje vědomí
ráno se probudím a začne nový den
snad pustí mě z cely aspoň chvíli ven