... když už hvězdy nevídáš....

Bílá brava převažuje
Nepohladí, nezahřeje....

... ani ta ruka... ta cizí
jen co přijde, hnedka zmizí...

V samotě zbývá pokoj a jedna deka
Ten moment kdy pomalu se život smeká...

... Někam dolů
do stínů bolů...

Jako klobouk na cestě poslední....
kdy všechny pocity jsou marné
...  a pak zevšední...

Jednozubý had
Teď bude Tvůj kamarád ...

.... a Ty na něj čekáš, na jeho uštknutí
Je to rychlé, jako proutkem mávnutí

Zázraky však nepřichází ...
...  naději zmar doprovází ...

Prý každému tak, jak si zaslouží
... prý smích život prodlouží...

A tak se ptám, zda málo jsem se smála?
Zda-li o blízké ještě míň se bála...?

A ještě hůř...
Čím provinilo se to dítě mně naproti?
Bože pověz, kde stala se chyba, buď od té dobroty..!

Sedíme tu spolu, naproti sobě
Malujem si barvy duhy ....
.... v temné době....

Aspoň do té doby, než nás čas rozdělí
Pak zase každá sama... "ve své" posteli...

Čekání....
.... na hada, "kamaráda"
Však ani jedna nemáme ho ráda....

Každá jsme jiná, však obě máme duše v ohni...
Nejspíš důkaz toho, že všichni jsme si rovni...

A pořád to čekání...
... tokem myšlenek propletené..
A z očí bolest kape...
... Životy smrtí polapené...
Naděje malá... snad okolo si tápe...

A nad Tebou...
... zase ten bílý strop co už znáš...
Tak takové to je, když už hvězdy nevídáš...