přidáno 07.05.2019
hodnoceno 7
čteno 1377(11)
posláno 0


Pošeptám jí mou otázku,
v co ona sama věří.
Prý na krásu pavučin
na šípkovém keři.

Utkány jsou z provázků,
a z kapek ranní rosy,
v keři skrytém obilím,
které nikdo nepokosí.

I na pomíjivost umění,
v miliardách vloček,
a na krutost a na něhu,
tlapek toulavých koček.

Poté v chrámu z polštářů,
svou víru v lásku změní.
A já ztrácím své pochyby,
v mocné síle odpuštění.

ikonka sbírka Ze sbírky: To lepší...
přidáno 06.06.2019 - 08:04
Mlčeti Zlato: človiček: Děkuji oběma :)
přidáno 21.05.2019 - 21:15
Jsi hodně empatický,to mě těší a je tam cit.
přidáno 13.05.2019 - 13:57
Krásné obrazy. člověk se až zasní.
přidáno 09.05.2019 - 10:49
holka.přes.ulici: To jsem rád. Díky za přečtení i za pochvalu. Potěší :-)
přidáno 09.05.2019 - 09:31
Nějak se mi při tom dnešním dešti krásně čte, díky! :-)
přidáno 09.05.2019 - 07:30
none: Díky :-)
přidáno 08.05.2019 - 10:15
Taky ráda fotím pavučiny, v ranním slunku je v nich vidět duha... :)
Dokud člověk sní, tak žije, mám někdy pocit...líbí se mi.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Otázka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : SexBotka
Předchozí dílo autora : Bez naděje

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming