přidáno 09.04.2019
hodnoceno 0
čteno 817(7)
posláno 0
Dnes vstávám zas z popela jako Fénix.
Po kolikáté již?
Ve stříbrné zbroji oděná,
co staniol připomíná spíš.
Vyhnali mě z Ráje.
Jak tu nešťastnou Lilith,
co nechtěla pod mužem líhat.
Můj kůň už dávno zmizel,
snad pošel věkem.
A možná narostla mu křídla
a naučil se lítat.
Na krku se mi houpe medaile z čokolády.
Moji milou baladu už dávno nehrají Bardi.

Ale teď, v tuhle chvíli,
na ničem nezáleží.
Jen na tom, že žiji.
Všechna tajemství střežím.

V dřevěný meč, změnilo se mé třpytivé
Jitřní ostří.
A má přilbice zdobená drahokamy?
Je z ní dýně.
Obývaná slepými myškami.
Hledám svůj štít tepaný stovky hodin.
Opřený o strom, obrostl mechem.
Starému jezevci poskytuje
svůj přívětivý stín.
Pokrčím ramena, Bože,
byla jsem pryč tak dlouho... .
Ale hoďte na mě špínu
a vyrostu v divoký květ.
Posedlá touhou.

Ale teď, v tuhle chvíli,
na ničem nezáleží.
Jen na tom, že žiji.
Všechna tajemství střežím.

Opřu se o strom a natáhnu nohy do mechu.
Zrzečka v kožíšku mě ťukne šiškou do nosu.
Zbroj jsem odhodila do trávy,
ať se mi rosou promáčí rukávy.
Vlasy rozpustím,
vítr mi řízu nadzvedá.
A svůj starý zámek na kopci dávno nehledám.
Ani na cizí hradby už neútočím.
Na ruce se mi blyští kouzelný prsten,
ale já už jím nikdy neotočím.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Balada o poslední rytířce : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Labyrint

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming