Jedna z mých básní, psaných od srdce. Báseň je o mé těžce nemocné kamarádce, kterou miluji, a píši o tom, jak zemřela.
přidáno 09.01.2019
hodnoceno 2
čteno 964(15)
posláno 0
Venku je noc, kterou kráčím,
cestou mrazivou se teď vláčím.
V mé mysli nezbylo nic, jen prach,
co dál ve mne zbylo? Pouze strach.

Kráčím temnou uličkou a světlo hledám,
marně však na ten zázrak čekám.
Zázrak co odešel a nikdy se nevrátí,
tím se život můj v sekundě obrátí.

Chce se mi ječet...řvát,
nikdy jsem nechtěla tuhle hru hrát.
Hru, kde cíl mi ji vezme,
že zem se po ní slehne.

Stále kráčím tou uličkou temnou,
přeji si, aby jí kráčela se mnou.
A teď ptám se sama sebe,
proč je život krutý a vzal mi zrovna tebe?
Byl to snad tvůj osud?

Po tvářích slané slzy mi stékají,
na deštěm zmáčenou zem kapají.
Chci ji objat, chci ji mít,
chci s ní jako dříve žit.

Nemůže ona ke mě, ale já k ní ano!
Všechno už teď půjde samo...
Pápá světe já jdu k ní!
sice zemřu, ale budu sní...
NAVŽDY!
přidáno 23.02.2019 - 02:17
Smutně krásné dilko
přidáno 09.01.2019 - 21:18
Krásná a smutná

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming