|
13.9.2018 21:11
 30.12.2018 3 839(6) 0 |
Nevím, až mě jednou najdou mrtvýho
jestli budu mít sako
a nebo něco jinýho
Jestli mě pohřbí naši
chtěl bych umřít doma
nebo někde v Karakéši
Chtěl bych umřít v Přerově
v nádražní hospodě
jak Magor mít lahváča na hrobě
Chtěl bych umřít ve vlaku
na cestě za obzor
prostě usnout k soumraku
Prý kdo spí, ten nežije
bloudím ve snách, utíkám
a to mě nakonec zabije
Chtěl bych jet vlakem k našim
a zase usnout na mostě
nikdy se nevzbudit
Ale trať je dávno zrušená
pražce vytrhaný
a nádraží bez jména
jestli budu mít sako
a nebo něco jinýho
Jestli mě pohřbí naši
chtěl bych umřít doma
nebo někde v Karakéši
Chtěl bych umřít v Přerově
v nádražní hospodě
jak Magor mít lahváča na hrobě
Chtěl bych umřít ve vlaku
na cestě za obzor
prostě usnout k soumraku
Prý kdo spí, ten nežije
bloudím ve snách, utíkám
a to mě nakonec zabije
Chtěl bych jet vlakem k našim
a zase usnout na mostě
nikdy se nevzbudit
Ale trať je dávno zrušená
pražce vytrhaný
a nádraží bez jména
30.12.2018 - 00:37Přerov je teda zvláštní místo na umření, ale jinak je to hezká báseň. Rozhodně ale neumírej v Oáze, už tak ji chtěj zavřít :\
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Expedition Club : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Poslední
Předchozí dílo autora : Blues o vykácených stromech
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
