13.9.2018 21:11
přidáno 30.12.2018
hodnoceno 3
čteno 877(6)
posláno 0
Nevím, až mě jednou najdou mrtvýho
jestli budu mít sako
a nebo něco jinýho

Jestli mě pohřbí naši
chtěl bych umřít doma
nebo někde v Karakéši

Chtěl bych umřít v Přerově
v nádražní hospodě
jak Magor mít lahváča na hrobě

Chtěl bych umřít ve vlaku
na cestě za obzor
prostě usnout k soumraku

Prý kdo spí, ten nežije
bloudím ve snách, utíkám
a to mě nakonec zabije

Chtěl bych jet vlakem k našim
a zase usnout na mostě
nikdy se nevzbudit
Ale trať je dávno zrušená
pražce vytrhaný
a nádraží bez jména
přidáno 18.08.2019 - 22:20
A ta oprátka ve vedlejším salonku toho Expedition klubu...
přidáno 30.12.2018 - 10:29
jak vystřižená z voknovin. super
přidáno 30.12.2018 - 00:37
Přerov je teda zvláštní místo na umření, ale jinak je to hezká báseň. Rozhodně ale neumírej v Oáze, už tak ji chtěj zavřít :\

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Expedition Club : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Poslední
Předchozí dílo autora : Blues o vykácených stromech

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming