Za šedší svět II

V setmělý ulici seděla paní,
byť měla čepici, pršelo na ni
Pršelo a byla tam celkem zima,
tak kdo ví, jak dlouho vydrží živá,
vydrží živá

Měsíc ji chlácholil, že není tak zle -
do ruky krabicák, a pak to půjde
Že ať se podívá okolo sebe,
uvidí pak všechno v odstínech šedé,
v odstínech šedé

Jo, matko nešťastná, jde jenom o zvyk,
podívej, jak krásnej je tenhle chodník -
od hoven a krve, řekni si juchú,
jen někdo jinej tu rozbil si hubu,
rozbil si hubu

Hned se ti bude spát mnohem líp, věř mi,
nemusíš už zírat bezmocně do tmy
I když líp nebude, usměj se, dámo,
a víno si dopij, než bude ráno,
než bude ráno