 17.11.2018 0 888(8) 0 |
„Smrdíš jako popelník.“
Už ve mně není jiskřička ničeho.
Jsem vyhořelý smrtelník.
Zrádce šťastného osudu vlastního.
Pln popela a žalostných slov,
o tom, že mám všeho dost.
Mohl bych předložit stoh,
Žalu, pro šťastnější rok.
Já ale vím, že tohle byl rok poslední,
kdy dopisy Budoucnosti chce se mi psát.
Jen prosím ať se nikdo nezlobí,
že už na věčnost chce se mi zdát,
o jiskřičce v popelu.
Už ve mně není jiskřička ničeho.
Jsem vyhořelý smrtelník.
Zrádce šťastného osudu vlastního.
Pln popela a žalostných slov,
o tom, že mám všeho dost.
Mohl bych předložit stoh,
Žalu, pro šťastnější rok.
Já ale vím, že tohle byl rok poslední,
kdy dopisy Budoucnosti chce se mi psát.
Jen prosím ať se nikdo nezlobí,
že už na věčnost chce se mi zdát,
o jiskřičce v popelu.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jiskřička v popelu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Naivní cit, hříšná mysl
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
