Chudý boháč taky slzy posílá k zemi

Bez ohledu na všechny.
Bez ohledu na mě.
Bez ohledu hledíš na trpící tváře.
Hledíš na ně a libuješ si v této nekonečné mentální hře,
kde ty jsi boss a ostatní, to jsou ti jiní.

Nadřazen nad všemi lidmi.
Nadřazen nad světem.
V tvé mysli myšlenka prohry hne tě k činům společensky kalným.
Poslužníci zůstávají věrným jejich mučiteli, trýzniteli, mentálnímu ďáblovi.
Jak kočka s klubkem s emocemi pohrávající si ty jsi.
V mých očích jsi ochrannou vrbou spolku přátel pracujících.
Žal, že chráníš jen svou chloubu a chlebodárce svého.
A co přítele věrného?

Nedává ti To hmotné, co chceš ve svým živůtku.
Dává ti jen víc a to ty nechceš.

Chci! Chci nejvíc! Chci všechno!
Koupím si všechno!

Ale drahý, v tvém srdci trůní dráb, jenž brání ti vstřebat ty kvanta lásky od tvého přítele.
Po těle mrazení, v tvém zázemí nikdy nepocítíš pocit lásky zchlazení. Ponor do ledové vody, jenž vzruší tvé tělo i mysl.
Kostka ledu v ústech zápasící s pocitem nerozmíchané citronády na jazykovém pohárku, nakrčeje nosík a zkřečovatěle nastrčující výraz v tvou tvář.
To je ta emoce, kterou ty už dávno neznáš.
Který ty už nejseš mecenáš.