|
Pod širým nebem
 14.08.2018 4 1844(12) 0 |
Vzala jsem ji za ruku
a srdce mi začalo prudce bít,
když mě pohltila její horkost.
Touhle cestou jsem šla tisíckrát,
ale ne s ní.
V očích měla vše, co by asi měla mít
a každý její pohled,
cítila jsem žár.
Ležely jsme uprostřed ničeho,
pod nebem pihovatém hvězdami
v tu chvíli,
přála jsem si, ať je to na věčnost
a věděla, že
Ty a já
na téhle naší dlážděné cestě
tisíckrát zabloudíme
a zase najdeme se
*
a srdce mi začalo prudce bít,
když mě pohltila její horkost.
Touhle cestou jsem šla tisíckrát,
ale ne s ní.
V očích měla vše, co by asi měla mít
a každý její pohled,
cítila jsem žár.
Ležely jsme uprostřed ničeho,
pod nebem pihovatém hvězdami
v tu chvíli,
přála jsem si, ať je to na věčnost
a věděla, že
Ty a já
na téhle naší dlážděné cestě
tisíckrát zabloudíme
a zase najdeme se
*
14.08.2018 - 21:24človiček: Vazim si moc toho, co jsi tu napsal. A myslím, ze kdyby dcera vedela . . Byla by vdecna nekonečně, za Tva slova.
Dekuju moc za komentář :-) zahřál a pokusím se :-)
Dekuju moc za komentář :-) zahřál a pokusím se :-)
14.08.2018 - 21:05Kdyby mi jednou dcera řekla,tati jsem zamilovaná,ale.......,tak díky tvým dílkům bych řekl s klidem(skoro s klidem):-) no a kdy zajdete na oběd. Moc si tu cestu nekomplikuj a měj už záměr už jen kvůli mému klidu.Zdravím
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pihovaté nebe : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Postarám se...
Předchozí dílo autora : neKonecno
