Přepadení zkrachovalcem

Dívám se na strop,
na něm sedí beruška.
Hledí na mě, kouká,
pro ni snad já představuju
něco jako brouka.
Jen na jedné stěně můžu stát,
a když stojím jinde,
výšek začínám se bát.
Ona ne.
Ona leze, sleduje,
hnízdečko si buduje
v škvíře ve zdi
nad tapetou.
Nohy se jí nepopletou,
být tam já,
už tam zas nejsem.
Spadnu dolů,
hlava bolí,
ani nevím, kde jsem.
Až pak na ni vezmu koště,
nepředvede ale drama.
Leknutím se pustí sama.