Dětství

Byla bílá, jako stěna,
přátel moc neměla,
objetí pro ni byla odměna,
před sebe, ale stále hleděla.

Smáli se jí za její nadváhu,
ubližovali jí nevědomě a pomalu,
snažila se všechno házet za hlavu,
chtěla s tím něco udělat, ale ztrácela odvahu.

Když byla doma tak brečela,
ve škole úsměvy rozdávala,
uvnitř byla zničená a zlomená,
navenek však byla usměvavá.

Smáli se jí, že je jiná,
chtěla to změnit,
nechtěla být jiná,
snažila se svůj vzhled přeměnit.

Začala si dávat tuny makeupu,
nosila jen, co bylo in,
myslela si, že je na vzestupu,
sama sebou, byla čím dál míň.

Praví přátelé ji opustili,
falešní je nahradili,
dívka je po nějaké době omrzela,
sláva s nimi odcházela.

Dívka vše pochopila,
styděla se za to jak se chovala,
začala hledat své bývalé přátele,
zdálo se, že jim je bez ní vesele.

Rozeběhla se domů,
volání jejího jména ignorovala,
rozezněly se zvuky zvonů,
před očima celý svůj život viděla.

Probudila se v nemocnici,
stojící lidi si prohlížela,
slza jí stekla po líci,
všem se moc omlouvala.

Všechno jí odpustili,
nikdy už ji neopustili,
dodnes někde ta dívka je
a z života se už jen raduje.

Tímhle to končí,
autorka se s vámi loučí