Pokřivená

Trochublázen: Tak to máš pravdu. Ale vtipné je, když při tom nárazu zjišťujeme, jak nepřesně - pokud vůbec - vystihují skutečnost, kterou se snaží zobrazovat. :-D Kdepak, domněnky lidí jsou kolikrát úplně jiné než skutečnost. Proto ta pokřivená zrcadla. Děkuji. :-)))

Hanulka: Něco na tom bude, Hani. Rodičovství já mám ještě před sebou, ale doufám, že se s tím nějak poperu. Spousta rodičů totiž svým dětem nerozumí tolik, jak si myslí. Někdy je to vtipné, někdy smutné.

Největší zábava je, když do toho zrcadla člověk narazí. Nerozbitně nepůsobí. Zajímavé téma :)

V tomto s tebou naprosto souhlasím, dlouhá léta jsem byla "sžitá" se studenty VŠ. A mnohokrát jsem jim rozuměla víc jak rodič.

Hanulka: Děkuji. Já tam taky kdyby byla. A pak ještě v Českém Krumlově. Byla to zábava. :-)
V básni se tak trochu strefuji do lidí, kteří rádi druhým kecají do života anebo jim nalepují "nálepky" namísto aby se zamysleli a dívali se občas na věci jinýma než svýma očima. Proto třeba tak málo dospívajících vychází se svými rodiči. Mladí se v tomhle věku snaží najít, ale rodiče kolikrát chtějí spíše vidět ztělesnění svých vlastních představ. Ale těch případů je...

Jak moc ti rozumím, jednou jsem takhle šla sama do bludiště zrcadel na Petříně, a bylo mi dobře. Neboj, najdeš ho !