Kuna prvá (část první)

Dávám smysl sobě žádný,
vozík můj je také hladný,
abych počal plíseň pleti,
abych jal se obráběti,
abych zkusil plíseň vhodnou,
zarotoval kunou vchodnou;
slova úcty ulpívají,
chaluhy z nich vytékají,
se zlozvykem se smíchají,
vrány jihu vymírají.

Tetřívečku, zklátý kmotře!
Mládí té mé hypermyši!
Zdechni! Budem sami z pěti
odděleně obráběti,
když velká voda si nás zvedla,
by si na nás dusně sedla;
málokdy se dostáváme,
zřídka někam zavítáme
na chlubivých nohou lézích
u Sumerových šedých řeřich!

Porážíme pěkné domy,
řekněme si třesky plesky.
Sami v sobě zahníváme,
řekni, co jen dělat máme
ku posměchu kapesníkům,
pro zábavu našim čilým
v pokladně, která křupe,
s povolením, které rupe,
že by si tu usmysleli,
co potajmu se dověděli?
Kradli vzduchu Merlinova,
kradli milence Nanina,
kradli jídlo Valjeanovo,
kradli dílo Satanovo.
Vířím pole Sumerovi
po kolbišti Valalhaly!

To duchové se zjevovali,
když si vzdor zasluhovali,
tak mi dáno bylo říci,
do Křeslic zaletěti
a já čile na podlaze
drtil dřevem kolena
jak směšná jednohubka,
rozdrobená mlékochlubka.

O pýrech a loužích nikdy
žádných pověstí nebylo;
přece si je vymysleli,
nás jimi zahrnuli,
přec kolibřík v letu zhynul,
vinen starý dobrý kámen.

Mám já ještě mnoho jiných
předpovědí nesmyslných,
které z cesty ukradl jsem,
z bezinek ukradl jsem,
z křovisek ukradl jsem,
na travinách ukradl jsem,
a všude jinde ukradl jsem,
nic jiného nedělal jsem,
když jsem tehdy u lodiček
četl knihy vprostřed šrotu,
na nové je přepsal znaky
brky, jež mrtví soudruhové
krví naplnili, červy
v společnosti straky–kuny.

Sráz mi brky načepýřil
trest mi kuny v duši drásal
tehdy větry zabily je,
mořské vlny zalily je,
ptáci strašně prokleli je
stromů vršků zaříkadli.

Do nory jsem křídla složil,
do uzlu jsem zobák svázal,
v noru sáňky položil jsem,
sama sebe naložil jsem,
na lůžko tam položil jsem,
pod lůžko se potom schoval,
do měděné truhly vstrčil.

Strašnou dobu plísně kazu
na vozíku mém narůstaly.
Řekni, mám je z něho vzíti,
ze sáněk je hoblovati,
mám-li poklad z nory vznésti,
vrak na piedestal postaviti
pode skvoucích broskví semen,
pode velkých kravských vemen?
Schránu plísní očistiti,
tlukot smyslů obnoviti,
klubko tužeb roztrhati,
pole smyslů rozorati?

Vybliju vám plíseň vhodnou,
zahraju si hračkou mastnou,
vodky-li mi natočíte,
pervitinu nabídnete.
Práva-li mi dáte,
za vránu mě neprovdáte.
Umřou hned i zrádná ústa,
drogou leda uhlazená,
jen aby se amok zkrátil,
blíti budu do záchodu,
drog zorničky k zulíbání,
temné moci k oslavení
naší vůle pokoření.