Tajemství lesa

Lehkými skoky přes borůvkové keře
přeběhla víla a zmizela.
Možná někam do úkrytu lesní zvěře
zdáli zní zvony místního kostela.

Odbíjí klekání, nebe se zatahuje
jen malou chviličku bude den,
noc černým suknem krajinu potahuje,
pomalu mizí všední starosti a přijde sen.

Na utkanou pavučinu padla rosa,
jedna krůpěj se z ní kutálí
a čím dál rychleji padá....sama bosa,
pozoruji to zpovzdálí.

Tajemná síla lesního ducha
svou obrovskou energií dýchá
za velkých lijáků i letního sucha
různé pocity do duší míchá.

Stojíme naproti sobě,
dlaně ve vzájemném spojení.
Ty dáváš sílu mě já tobě,
souzněním s přírodou propojení.