... ale Valentín... Ale a čo?!

Yana: Ďakujem, Janičko. ;)

Pro ty šťastné co lásku bližního prožívají denně je Valentýn jen jedním z mnoha dní, takovým posvěcením. Ale je spousta těch co ho potřebují a tací si neuvědomí jeho povrchnost, sami jsou povrchní, mám radost že patříš k těm šťastlivcům :-)

DDD: Veľmi pekne si to zhrnul. Tá báseň je v negatívnejšom duchu, lebo je okolo mňa naozaj dosť ľudí, ktorí majú potrebu prejavovať svoje city verejne oveľa intenzívnejšie práve v tento dátum. A mne to lezie na nervy, pretože mi vtedy zomrela babka. To je všetko... Inak mi je to ukradnuté v duchu hesla: ŽI A NECHAJ ŽIŤ. Howk! ;))

Tak jsem se díky tvému dílku zamyslel a konečně si ujasnil svůj vztah k Valentýnu. Nevadí mi. Nikdy jsem ho neslavil a slavit nebudu, ale vlastně mi přijde úsměvná a laciná jak poloha: "Hurá, pojďme se nahonem mít děsně rádi a hlavně ať to každej vidí", tak i ta stále modernější - zesměšňující a zatracující: "To jsou chudáci, měli bychom se přece mít rádi kdykoli a pořád, ne jen když nám média podstrkávaj nějakej komerční americkej svátek" Přišel jsem na to, že je to naprosto každého věc. Respektuju to a nebudu to zesměšňovat, i když to tak necítím. Koneckonců - není pozitivní, že se někteří lidé k sobě chovají aspoň chvíli hezky, byť to nemají z vlastní hlavy? Díky moc za podnět k zamyšlení a rozhodně moje přemoudřelé řeči neber jako kritiku tvé básně. Jen jsem si sám pro sebe ujasnil, jak to vlastně mám. Jo - a někdy bejvám dokonce ještě chytřejší :-) :-)