přidáno 09.02.2018
hodnoceno 1
čteno 1418(10)
posláno 0
Míjí mě temná postava,
i duše její je oblečena v černém hávu.
Měsíc se schoval za mraky,
na louce vykvetly jen bodláky,
zoufalství a pláč má dneska za potravu.

Mám chuť ji zastavit, ať nespěchá už dál,
ať kráčí jen co noha nohu mine.
Tmu brzy slunce rozzáří, zas všechno bude jiné.
Z bodláků louka plná květů hned se stane,
pro krásu oči zasvítí a srdce vzplane,...
Z popela Fénix právě vstal,
spálil ten smutek a tělu teplo dal.
přidáno 10.02.2018 - 07:30
Má to krásnou myšlenku. Lehce se ztrácím v rytmu, ale to spíš kvůli nepravidelnému rýmu. Líbí :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Fénix : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Volám
Předchozí dílo autora : Marioneta

» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming