Když...

Když..

Když tma znovu vyděsí tě,
když se ti strach po těle plazí.
Když svědomí odsoudí tě,
když ryby začnou ronit slzy.

Když se štětec krví smáčí,
když blednou barvy na obraze.
Když slzy po tváři tančí,
když stesk zatřpytí se na podlaze.

Když slepé stíny opustí své lože,
když z kůže vykvétá srtst.
Když bolest zvolá: "Pane Bože"!
když ti pavouk přede smrt.

Když vraník z nozder páru žene,
když kosti lámeš v párátka.
Když chodidla od země odtržené,
když krk obejme oprátka.

Když duše opouští tuhé tělo,
když odhodí tu němou hračku.
Když pro onen svět osiřelo,
když slyšet je hymnu umíráčku.

Když najednou splyneš v tichu,
když se oddáš dětským snům.
Když hříchy budou ti jen k smíchu,
když tělo předhodí lvům.

Když ochuceno je od všech ctností,
když ho noční bouřky do země vryly.
Když zahalí ho roucho nevinnosti,
když ďábel spáchá harakiri.

Když život rty zahřeje,
když se ze sna probudíš.
Když vrátí se ti naděje,
když utopíš v ní to své když...