Proč právě Wicca

Wiccan rede: DĚLEJ, CO CHCEŠ, POKUD TO NIKOMU NEUŠKODÍ!!

Rozhodla jsem se, že napíšu něco o tom, co je pro mě to nejdůležitější v životě. Totiž o víře. Myslím, že všichni něčemu věříme. Když někdo tvrdí, že je ateista a že si nemusí "nic namlouvat", protože všechno zvládne sám, je to pro mě dost nepochopitelné (ale pokud by se našel někdo, kdo by to dokázal, tak ho obdivuju). Už od malička jsem hluboce věřící. Začala jsem si to uvědomovat v devíti letech, kdy jsem velice pravidelně chodila na procházky na Svatou Horu a rozjímala o bytí a nebytí. Domů jsem se vracela s pocitem, že má všechno smysl. V té době jsem byla ještě dítě. A děti vědí všechno podstatné nejlépe. Jediné náboženství, které jsem znala, bylo samozřejmě křesťanství. Asi nechápete, proč to všechno říkám. Já jsem už v té době chápala jednu hrozně moc důležitou věc, kterou nedokáží pochopit miliony dospělých a "civilizovaných" lidí doteď; totiž že bůh je jen jeden. Nezáleží na tom, jak mu říkáme, jak si ho představujeme. Hlavní je to, že bůh JE. Ale i přesto se vedou náboženské války kvůli různým tvářím boha. Smutné.

K wicce jsem se dostala o pár let později, kdy jsem obdržela od svojí sestry Kouzelnou schránku. Tam jsem se měla dozvědět něco o Velké Matce a koloběhu života. Ale v té době bylo ještě příliš brzy, ještě jsem si musela lecos zažít, abych to všechno pochopila. Jednou jsme ve škole měli povinnou přednášku na libovolné téma a já si zvolila právě wiccu. Tehdy jsem začala vyhledávat informace na internetu a utvářet si v hlavě představu... Ještě pořád jsem nebyla dostatečně připravená vědět všechno a ani teď to nevím, ale určitě jsem udělala velký krok kupředu.

Někdo si zřejmě bude myslet, že jsme zamrzli v pravěku. A asi by měl pravdu, protože v dnešní době, kdy nám od malička vymývají mozky nesmyslnými pojmy jako "kariéra" a "peníze", lidé už zapomněli, jak naslouchat hlasu přírody, a místo toho si dělají, co se jim zlíbí - resp. co je pro NĚ výhodnější. Nejsem ekolog, nemám na mysli jen životní prostředí. Mluvím i o lásce. Lidé už se dlouho přestali milovat, teď mezi sebou válčí, předhánějí se, soupeří. A když dojde k sympatii, nedá se mluvit o lásce. Největší "pravda", na níž jsem v životě přišla, je ta, že láska JE. A Matka je láska.

Velká chyba, které jsem se dopustila, byla ta, že jsem se příliš upnula na ženskou tvář boha. Pro nás je nejdůležitější rovnováha. Božskou dvojici tvoří Bůh a Bohyně, je tedy zastoupena i mužská i ženská složka. Jin i jang. Ale já udělala stejnou chybu jako mnoho mých předchůdkyň (ty za to ovšem zaplatily životem v dobách temného středověku); zapomněla jsem na rovnováhu a viděla jen Bohyni. Ve středověku to byla jasná reakce na křesťanskou ideologii a později i projevy církve: Bůh je s odpuštěním despota, muž. Ženská složka chybí. Nicméně chybovat je lidské a já teď vím, co vím, a jsem ráda!

A nakonec... Matka je projevem Bohyně a tu my velebíme. Velebíme nikoliv uctíváme!! Matka je všude kolem nás, v rostlinách, v živých organismech, i v nás. Kdy je to možné, oslavujeme, radujeme se z prostého života. Wicca je systém víry založený na lásce, radosti a vzájemném porozumění. A přestože už lidé zapomínají, že tímto způsobem také kdysi žili, my nezapomínáme.