Žena v dešti

Souhlasím s Tom Cortés: líbí se mi obsah a pocit, který z toho mám. :-)

Pohrála bych si s formou...

Tom Cortés: Děkuji, je pravda že jsem zvolil tu nejsnadnější formu a tohle mě k zamyšlení při příští básni povede. Z příkladu je vidět, že by to prospělo.

Obsahově je to velmi fajn, ale musím říct, že tomuhle textu velmi škodí formátování. Zamyslel bych se, zda nezrušit interpunkci a nerozdělit verše tak, aby tak vznikala trocha napětí, např.:

Řekni mi
že jsme na začátku
Rád to uslyším a rád tomu uvěřím
Chytneme se za ruce
s pocitem naléhavosti

Je třeba něco začít
něco vykonat

Déšť mi přestal vadit
to jsi mne naučila
Nehledět pro jednou do minulosti

taková úleva...

(...)

... a tam to klidně zakončit. Nepřijde mi, že by tomu další verše přidávali. Ale neber to jako návod, jen věc k zamyšlení, jak se dá s textem pracovat.

Děkuji všem za názory! :)

Prostředek básně bych trochu přisekal (nevím, jak to říct jinak). Na rozdíl od krásného a jasného začátku a konce působí trochu rozbředle. Ale celkově se mi moc líbí :-)

Trochu mě ruší ten styl, ale je to rozhodně básnička o hledání, poznání, uvědomění si a to se mi líbí

Oslovuje mě naléhavost v prvních několika verších a zároveň mě moc uklidňuje to ujištění na konci. Je to takové dobré vyrovnání :)