přidáno 20.11.2017
hodnoceno 4
čteno 1429(14)
posláno 0
Jenom dva
časy strávený
koulí se k řece
z hory životy
několika hesel
drželi se
za ruce
ve větru
nepustili se
tak stejní
tak jiní
válejí sudy
svahem vztahu
stromy se lámou
jak párátka v prstech
neurotika rozrušeného
bude to dobrý
jak kousnutí kobry
bude to fajn
v poli myšlenek
naštvanej kombajn
zařádí si jak nácek v táboře
poslední kulka
z života jen půlka
když odejdeš
jako kouř z plic
dávno rozplynutý
pocit a stav zůstává
ukotven v koberci
vyhazuješ dětem na zuby
kartáčky z okna
krmíš sojky a chřadneš
pojišťovna nepomáhá
svědí tě protéza
pulzuje pod helmou
skok?

Až tak za rok.
přidáno 21.11.2017 - 12:10
já nevim, a mně je z ní zase smutno, je v ní ukrytá bolavá pravda aspoň já jí tam našla, ale úsměv taky pošlu :-D
přidáno 21.11.2017 - 10:17
ŽblaBuňka: SSS: Na kategorii básně/srandovní to asi ještě nemá a záměr v tom vlastně nebyl. To samo.
přidáno 20.11.2017 - 20:10
ani se nedivím, že ti SSS poslal svůj úsměv,
možná to nebyl tvůj záměr, ale já se řehtal
přidáno 20.11.2017 - 16:17
:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Až tak za rok : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : šestnáct klíčů
Předchozí dílo autora : Dnes věděla

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming