|
Angl. sonet.
 26.10.2017 4 1380(12) 0 |
Na duši hmoždíře, na srdci čepele.
Co duše rozdrtí - to srdce semele.
Taková kašička snadno se polyká
a z ní pak vyklíčí v žaludku osika,
která i v bezvětří celá se zachvěje.
Když ten strom zmohutní, řeknem si: pozdě je
chtít, aby na větvích visela jablka.
Třeseme korunou jako ta osika,
ačkoli do dlaně stále nic nepadá.
S podzimem uvadnou listy i nálada
a ten strom, o který nikdo se nestará,
zázrakem přežije v mrazech až do jara!
Co duše rozdrtí - to srdce semele,
nechejme příště vše u paty postele.
Co duše rozdrtí - to srdce semele.
Taková kašička snadno se polyká
a z ní pak vyklíčí v žaludku osika,
která i v bezvětří celá se zachvěje.
Když ten strom zmohutní, řeknem si: pozdě je
chtít, aby na větvích visela jablka.
Třeseme korunou jako ta osika,
ačkoli do dlaně stále nic nepadá.
S podzimem uvadnou listy i nálada
a ten strom, o který nikdo se nestará,
zázrakem přežije v mrazech až do jara!
Co duše rozdrtí - to srdce semele,
nechejme příště vše u paty postele.
01.11.2017 - 19:41Zamila
Krásný to máš :-) Brilantní. Ale ten závěr, au! "Semele-postele"? No, brouku... :-D :-P
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pochyby : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : To bych chtěl
Předchozí dílo autora : Proměna
