přidáno 25.10.2017
hodnoceno 5
čteno 1566(19)
posláno 0
Jsem nic a všechno tvého já,
květina co péčí vzkvétá,
jsem tvá každá nevyřčená věta...

Jsem vzduchem který dýcháš,
příbojem co v dálce burácí,
jsem laň co štvou ji pytláci.

Nejsem tvá, přesto moje srdce máš,
nejsem a přesto patřím tvému světu ...
Nejsem, nedýchám, zním v každém tvém zrychleném tepu.
přidáno 29.06.2019 - 11:03
človiček: Děkuji za milá slova.
přidáno 26.06.2019 - 22:51
Gratuluji muži kterému tvá slova patří.Pokud to cítí taky tak,pak jste dokonalí pár.
přidáno 29.10.2017 - 13:18
Mě ta báseň baví. Vychutnala jsem si příjemnou melodii a pocity, které ve mně vzbudila.
přidáno 25.10.2017 - 21:41
Stará neznámá: Nezprznila jsi vůbec nic. Je to prostě všechno mezi řádky, to co vypadá jako nic. Děkuji za komentář.
přidáno 25.10.2017 - 21:29
No. Mám z toho takovej nepocit. Nevím moc, čím to je. Asi do toho nenahlednu. Možná přehršel všeho a ničeho. Nějak si to nedokážu promyslet. Ale zní mi to tak nějak rozpolceně a rozkouskovaně a možná mě to trochu mrzí. Na druhou stranu, jako by se člověk snažil být všude jen, aby si ho clovek všiml. Promiň že jsem ti tu báseň zprznila svým filozofickým komentářem.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Všechno a nic : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Marioneta
Předchozí dílo autora : Cesta

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming