|
Po nádechu. Z šuplíku a snad už poslední.
 15.10.2017 5 1300(23) 0 |
Občas je až milá
a už ani nebolí
ta neúprosná jistota
se kterou tepeš
do křehké stěny
osrdečníku
ani tvé ozvěny
vytetované v morku kostí
co s láskyplnou přísností
vzývají počasí
k rozmaru
lámajících se skal
v povzdálí kdosi tiše zatleskal
mé vlny
někdy bouří jako tsunami
a jindy jsem zase klidná hladina
ale v mých hlubinách
zůstáváš neměnný
a už ani nebolí
ta neúprosná jistota
se kterou tepeš
do křehké stěny
osrdečníku
ani tvé ozvěny
vytetované v morku kostí
co s láskyplnou přísností
vzývají počasí
k rozmaru
lámajících se skal
v povzdálí kdosi tiše zatleskal
mé vlny
někdy bouří jako tsunami
a jindy jsem zase klidná hladina
ale v mých hlubinách
zůstáváš neměnný
16.10.2017 - 02:26Poetické, oceňuji kvalitní symboliku a metafory. Líbí se mi, jak báseň plyne. Za mě až bolestně romantické a kvalitní dílko.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hlubiny : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Spící laň
Předchozí dílo autora : Odeznívání
