Ach ty první lásky

Nemám ráda,
loučení
a odchod kamaráda.

Ikdyž ona byla vždycky něco víc.

Na všechny dary se práší,
dopisy roztrhal hněv,
jsme zas o pár let starší
a co nám zbylo teď?

Výčitky a seznam promarněných šancí.
Na víc nemáme.

Doufám, že aspoň to tričko mi vrátíš.
Je z limitované edice.
Ikdyž možná ani netušíš,
tak mrzí mě to velice.

Ach ty první lásky.
Modré oči,
a kudrnaté vlásky,
které dělají mi vrásky
dodnes.

Bohužel.
Nebo bohudík?
Vždyť to byly i krásné chvilky.
Upřímné a silné.
Do doby, než poslala mě k jiné.

Že tam na mě určitš někde čeká
a bude to tak lepší.

Tak jsem šla do neznáma,
ale nechtělo se mi.
City zahrabané hluboko v zemi
a stejně našly cestu ven.
Tak hledala jsem jen,
jak k tobě zase najít cestu.
A i přes záchranou vestu,
jsme se utopila zase.
Jako Titanic na ledu,
jsem ztroskotala
na jediném pohledu,
tom tvém.

A nešlo se pohnout dál.

Od 17 let se s tebou buď loučím,
nebo tě vyhledávám.
Ale nic mezitím.

Je mi 21
a najednou nevím
co s tebou teď.

Věrnost jsem přislíbila jiné
a já své sliby držím.

Není to pro mě vůbec lehké
a vím,
jednou se za to
budu smažit v pekle.

Ale sakra...

...chybíš mi.

Zase.

A ona o tom nemá ani tušení.