Alenka v říši před zrcadlem

I odraz v zrcadle se ke mně otočil zády. Nedokázal mi to říct do očí. "Myslíš, že dělám všechno po tobě, co?" zazněl jeho hlas skrze skleněnou záclonu. "Je to přece tvoje úloha." " Nenapadlo tě někdy, že zrcadlo má dvě strany? Jistě. Pro tebe jsem jen idiot, co po tobě všechno opakuje. Jenom jakýsi přelud, kopie, která zmizí, když odejdeš pryč. Tak to skutečně doposud bylo," řekl odraz a obrátil se tak, že jsem zas viděla svůj obličej, "ale mně už to stačilo. Je čas na výměnu." Najednou jsem cítila strašný tlak. Vše vypadalo stejně, ale jako by se prostor kolem mě stlačoval a smršťoval. Po chvíli tlak polevil. Zkusila jsem pohnout rukou, ale nešlo to. "Pohneš s ní, až ti řeknu já," řekla moje pusa. Celé tělo mě neskutečně svrbělo. Ruka mi vylítla a cvrnkla mě do nosu. Udělala to sama, ale přesto mi připadalo, že jsem pro ten pohyb musela vynaložit nadlidskou sílu. Podívala jsem se sama sobě do očí. Sama sobě? "A je to," řekla jsem zároveň s ní, "teď jsi v mojí režii."