přidáno 28.08.2017
hodnoceno 0
čteno 839(6)
posláno 0
Jsme buky v lese,
stojíme tam,
kde nás postavili
— netečně.

A přesto
ne zbytečně.
Jako žena rodící dítě,
jako říčka v průrvě,
jako vzduch, který vydechuji,
jako mnich modlící se v bezdomoví,
vysílám dobro do všech světů,
vysílám soucit do všech světů,
přátelé mí i nepřátelé:
kéž jste šťastní,
kéž je vám dobře,
navždy a s radostí.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Inu, je tu naděje : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Bojíme se, že...
Předchozí dílo autora : Jmenuju se Antonín

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming