Ještě jedna báseň plná protikladů...
přidáno 08.08.2017
hodnoceno 4
čteno 1414(14)
posláno 0
Jsi slunce mé za temné noci,
štěstí i smutek, žár i mráz,
milenci prý jsou trochu cvoci,
stane se něžný pár i z nás?
 
Zamilovaným louka voní
víc než těm "chladným" kolem nás,
jiný názor má stádo koní,
než ti, co milují se zas.
 
A život bývá rozmanitý,
není jen krása na světě,
někdo se jako oběť cítí,
jinému štěstí rozkvete.
 
Ten u pramene žízní hyne,
ten výdrž velbloudí snad zná,
toho zradila Mnémosyné,
ten na mnohé si vzpomíná...
 
Každý z nás prostě jinak vnímá,
ten směje se, ten mračí jen,
tomu se zdá být život príma,
jiný je vším již unaven.
 
Svět zdá se být pln protikladů,
každý je po svém přijímá,
já jenom otázku si kladu,
proč stále mne to dojímá...
 
přidáno 02.10.2017 - 08:42
Kaliban: Ó, díky! Ještě že prsty ti stále čile běhají po klábosnici! :-P
přidáno 02.10.2017 - 08:40
Homér: Snad nejsi z těch, proti nimž se provinila? :-P
přidáno 14.08.2017 - 20:07
Strašně si to zaslouží komentář, neb se mi to hodně libí, ale jsem zcela prost slov.
přidáno 09.08.2017 - 06:04
Hlavně ta Mnémosyné!!!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming