přidáno 21.07.2017
hodnoceno 2
čteno 891(9)
posláno 0
Poslední paprsky se propletly s máváním labutích křídel a stíny celého světa se sbíhaly v jeden jediný úsměv. Nadechly se a ještě jednou, naposledy, se nechaly provonět sluncem.

Ten večer..
nebe obětovalo krásu všech hvězd, jen aby se jí mohla rozpíjet po tvářích.

Nebylo potřeba slov. Jejich oči už dávno patřily věčnosti. Rty se chvěly pod tíhou neznámého a hluboké čáry v dlaních si na malou chvíli půjčily smysl celého bytí.

Její ruce mohly psát svůj vlastní příběh o podstatě nekonečna. Rty zůstávaly věrné mlčení. A čas se ztrácel někde po stěnách, stejně jako se ona ztrácela v ní.

Něhou vyslovovala všechno to, na co by slova nikdy nestačila.. Byla tak nádherná. Každá chvíle žadonící o ještě víc pozornosti. A tolik známá realita se stala absurdním představením ve své vlastní existenci.

I když tam byly, jako by zapomněly. Hranice hmoty se rozplynuly a každý další dotyk se stával něčím za hranicí pochopení.

Ten večer..
svět nejspíš spatřil splynutí bytosti, které se začaly nacházet v řeči svých vlastních duší
přidáno 13.08.2017 - 16:26
zajímavé...
přidáno 22.07.2017 - 09:56
Připomnělo mi to moudrost a filozofii Coelha, tudíž se mi to moc líbí, tak k zasnění a k zamyšlení

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tanec se stíny dnů : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Tvary bez konce
Předchozí dílo autora : Buď a nebo

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming