Para.Lýza.

Občas se probudím
ve dvě, ve 3, v 4:21
(to už bývá pozdě)
na to,
abych počítala ovečky
od jedničky do stovky,
od minulého října
(nebo)
od roku co jsme se poznali
do toho minulého kdyžs' odešel.
(Vlastně jsem to byla já)

A vlastně,
nemáš mi co vyčítat,
když mi neustále lezeš do hlavy,
do snů, nočních můr,
a většinou se tváříš hůř,
než čtenář Dostojevského.

Lepší, než tuhle schízu,
chci každou noc
spánkovou paralýzu.