Stínová holka - 1. část

Mířil jsem do podchodu metra. Rád pozoruji, jak metra jezdí sem a tam. Jsou jako myšlenky: občas člověka navštíví důležitá myšlenka, kterou nutně musí zastihnout, i když se pro ostatní nezdá potřebná. Když mu unikne, tak se sice za chvíli dostaví další, ale na původní narazí až za notnou chvíli - pokud vůbec. Bylo brzké léto a náhle změny teploty se začaly podepisovat na lidech kolem. Na levo ode mě stála lavička, na níž těžce dosedl prostorově náročný muž. Unaveně se díval před sebe a tiskl si k tváři chlazenou plechovku dvanáctistupňového piva. Přede mnou mířila do metra slečna - celá v černém - která si do telefonu neustále stěžovala na bolesti hlavy. Potřeboval jsem se dostavit na pracovní schůzku co nejrychleji, a tak jsem se rychle prodíral davem upocených lidí. Konečně jsem se dostal do přeplněné přepravy a nervózně jsem si prohrábl dvoudenní strniště a letmo pohlédl na hodinky, které jsem dostal od bratra k nedávným pětatřicátým narozeninám. Cesta mi ubíhala pomalu, proto jsem se zaposlouchal do nějakého rozhovoru; "...Ano, ale pokud chceš ocenit Kafkovo dílo, tak musíš nahlédnout dál než jen na slova, která napsal. Vím, že jeho specifický styl psaní každému nesedne, ale svým způsobem je geniální. Je jako soutok několika řek - hořkosti, šílenství a umělecké licence..."