přidáno 19.05.2008
hodnoceno 4
čteno 1440(13)
posláno 0
Usmějme se na snímek
Tam city nikdo nevidí
A úsměv jako andílek
Každý člověk závidí

A tak se směji na svět
Však uvnitř city co se těžce nesou
Úsměv trvá vteřin pět
Ruce za zády se třesou

A tuto fotku prokletou
Tobě kvítku daruji
Slzy s úsměvem se propletou
Naše duše se vzdalují
přidáno 22.05.2008 - 15:08
ta první část se četla hezky.. zbytek odbočuje z rytmu.
a s fotkou.. ještě že daruješ tu usměvavou.. zustanou jen pěkné vzpomínky.
přidáno 21.05.2008 - 09:13
když už vázaný verš, tak rytmus :(.... ale jinak máš samozřejmě pravdu :)
přidáno 20.05.2008 - 18:07
Díky...no je to taky o tom, jak se člověk snaží přetvařovat a tvářit že je všechno v pohodě před lidmi, kterým nechce dát najevo svou bolest
přidáno 19.05.2008 - 16:16
Někdy ani na fotkách neskryješ bolest. Báseň se mi líbí.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Snímek : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Slečna
Předchozí dílo autora : Stíny

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming