přidáno 23.05.2017
hodnoceno 0
čteno 884(6)
posláno 0
Věznice pro realitu
opouštím mentalitu
svět nám stavím
kde tě splavím

Na lodi ze sušenek
jsi milovaný oddenek
kytky z mojí hlavy

Přečtu si sám nekrolog
budu svůj si patolog
popluju po síti neuronů
až projednou utonu

Chvíli teplo chvíli zima
to je moje mikroklima

Plujem spolu po dně řeky
pádlujem a nemáme krky
utonulá kouska ryby
řekl bych že mi chybí

Ve stínu mého fotonu

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nějak nevím, jak ji nazvat : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : A Poison Tree
Předchozí dílo autora : Srdceplíce

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
slnečnica řekla o DDD :
Majster "vesmírnej poetiky". Vždy, keď čítam Jeho verše, akoby som sa na okamih dotkla hviezd. Skutočný zážitok, ďakujem, pán D. ;)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming