přidáno 21.05.2017
hodnoceno 5
čteno 1249(14)
posláno 0
Procházím lesem kde vždycky jsem snil ,
abych zapomněl
trochu se uklidnil.

A hle na něco jsem narazil
Na kamínek malý co v cestě mi stál.

Nohou jsem ucítil když palec mi vzal.

Stromy šeptaly ať nechám ho tam
Při všem tom snažení odmrštit jej v některou ze stran.

Když už úsměvně sleduji v dáli jak letí
Větev ho vpálí zpěti

Asi tušíte že modře teď vidím a po jedné skáču
nadávám kolem sebe,
trochu i pláču.

To mám z toho že zamyšlen po cestách chodím.
Na nebe při tom koukám,v představách se ztrácím jak dítko v brnění se soukám.


Zmrzačen se vracím z lesů a cest s poklidem v duši do prašných měst.
přidáno 24.05.2017 - 19:19
Kaliban: Díky,na jednu stranu souhlasím.Psát něco o tom jak člověk zakopne o kamínek je vtipné.Ale myslím že pár úprav by to chtělo,ostatně jako vždy když něco napíšu a pak na to přestanu myslet.A po měsíci z toho vyleze něco úplně jiného :)
přidáno 23.05.2017 - 11:27
Líbí se mi v tom ten příběh a osobitost :-) nenech se smést davem, protože tohle je supr :-)
přidáno 21.05.2017 - 12:13
Pravda vítězí: zažili jsme tu i horší začátky ;) Tohle není zas tak špatné. Ono se to časem vytříbí
přidáno 21.05.2017 - 12:02
Lasak: Díky za kritiku a přivítání.Možná to chtělo upravit tu poslední část na něco trošku "barevnějšího", a i ten začátek jsem trochu odfláknul.
přidáno 21.05.2017 - 11:57
pokulhává tam rytmus. Co se týče grafické úpravy, tak je zajímavá. Někdo ji zřejmě nedocení, já si naopak myslím, že pokud se vytříbí, tak z toho může být pěkný osobitý styl.
Každopádně vítej mezi psanci :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kamínek : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Duše a květ

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming