nedívej se na ni tak, mohlo by se stát něco strašného

němý úžas, tichý obdiv.. opět smekám a tleskám..

Yana: díky za krásný hluboký komentář, jako podzemní řeka která se na chvíli ukáže nad povrchem než se zase vytratí v krasových labyrintech. mám ráda řeky, labyrinty a hloubky. odpudivá a vzrušující salome - nikoli odpuzovaná či vzrušená - je krásná, protože je i bez toho, aby se na ni dívali. a právě proto nemůžou přestat.

Já jsem Salome viděla v podání plzeňského divadla, oskary letos ne, vim jen o nějaký aféře, ale to spolu nesouvisí. Salome na jevišti mě držela v křesle zabořenou až do konce, jen nádech a výdech, řekněme že ji vnímám jako "femme fatale", že ztvárnění které jsem viděla bylo pro někoho až odpudivé a pro mě neskutečně vzrušující, tvoje básničky jsou pro mě také, ne sice tolik ale vzrušující :-), vzrušují ale moji mysl, přemýšlím o nich, zaměstnávají mi hlavu a hledám v nich, často nacházím, myslím, inspiraci různými postavami, knihami a o to víc mi imponuje že to tak nějak pospojuješ se svými myšlenkami a mně to dohromady přijde prostě přemýšlivé, poetické a často komplikované, ale o to víc mě tvoje básničky přitahují, dokazují mi tvoji inteligenci, která je asi na zdejší poměry nedosažitelná a když se snoubí s poetickou duší, tak to je prostě tady svátek, ať ho chápu nebo ne

Singularis: Tvé výtky jsou opodstatněné, báseň je nepřehledná a kryptická jako vždy. Stejně jako Salome sama - vždyť v Bibli ani nemá jméno, to, co z ní známe, vytvořili autoři později. Báseň se ptá Salome (a de facto i čtenáře) proč, protože je povolanější než autor - nekladu si zde za cíl říct, kdo Salome byla, nebo použít její motiv k vytvoření krásné a formálně dokonalé básně, ale spíš přinutit čtenáře, aby se zamyslel nad tím, kdo je oslovovaná osoba dříve, než padne její jméno, které s sebou nese balast pozdějších konotací. To vše v duchu metahemeralismu, a tudíž v duchu kryptickém, pozérském a matoucím už z principu.
Moc děkuju za komentář, který mě přinutil si tohle všechno srovnat v hlavě :)

DDD: Děkuju za komentář. Já Straussovu Salome nezažila, jen jsem viděla tu Oskarovu, a pak si přečetla tu původní. Asi si ji někde najdu.

Chválím uvedení odkazu, kde hledat literární inspiraci, ale bez ní té básni tak nějak chybí sdělení. Je spíše jako úvaha, která se táže "proč", ale odpověď nechává na čtenáři, jako by byl povolanější ji poskytnout než autor. Chybí tomu jakýsi úvod do problematiky (chybějící závěr a shrnutí bych tomu odpustil/a). Je to jako moje "Taková šťastná rodinka" ( http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=26305-takova-stastna-rodin
ka ), kdyby z ní zůstala jen ta citace na konci "Ach! Proč jsou lidé takoví?" Hru Salome jsem neviděl/a a ani mě příliš neláká.

Ale daří se ti být náležitě metahemeralistická, to ano.

Mimochodem, sice Salome neznám, ale tipuji, že při líbání mrtvých úst nekřičí:
a) protože to nemá napsané ve scénáři,
b) protože při líbání se člověku křičí obtížně, protože má jen jedna ústa,
c) protože křik přitahuje pozornost ostatních a žena při líbání mrtvých úst o pozornost cizích lidí nestojí.

Za studií, jsem shlédl za symbolickou pětikorunu většinu operních představení, která v té době v Brně dávali. Postupně jsem začal zjišťovat, že se mi ten nabubřelý svět začíná přejídat. A pak jsem zažil Straussovu Salome! Divoká, vášnivá hudba, v hlavní roli tenkrát hostovala nějaká Španělka (na jméno si už nevzpomenu), skvěle pěvecky a zároveň pohybově vybavená (nedokážu si představit, že bych při podobných partech udělal víc než dva kroky) a nadto byla opravdu velmi krásná. Neskutečný zážitek. Těžko na to kdy zapomenu.
Ale proč to píšu... při čtení se mi vybavil přesně ten náboj, nevím, jak to správně popsat - dusno, vášně, šílenství, zvrácenost, to všechno smícháno dohromady. Myslím, že se ti to povedlo zachytit. A díky za připomenutí.

Yasmin: Dekuju :)

Orionka: Děkuju! A to původně neměla ani jméno. A bylo jí 12.

Skvelá ako vždy! ;)

Skvělá :-)!

Hezky zpracováno, působivě. Ona vlastně byla první z literárních hrdinů, kteří potřebovali jít až na kraj, až úplně na hranu.