přidáno 17.02.2017
hodnoceno 3
čteno 1316(12)
posláno 0
Barva ta rudá, horizont zaplaví,
bez hlásku oči své ke spánku připraví
život, jak usychající květ,
smět tak ještě jednou přivonět.

Slzy, přes něž nic nevidět,
slané, že moře mohlo by závidět.
Provázek tenký k prasknutí napjatý,
jak jen se člověk na osud připraví ?

Dívčina šťastná kdys bývalas,
teď klepou se kolena, chřadne hlas.

Tabulka skleněná na střepy rozlétla
víru jíž tak dávno ztratila!
Vzduch do plic proudit nepřestal,
no dýchat se nedaří dál.

K prasknutí napjatý provázek tenký jest,
hranice dobra a poskvrněná čest.

Nevidíš,
pravíš,
nechceš vidět!
koho tu necháváš
komu budeš chybět?

Jak brána zavře se hladina,
měla ho ráda, ač nikdy jej nechtěla
nenechat nikoho život svůj zahodit
Smět se tak ještě jednou narodit …
přidáno 01.12.2022 - 12:16
Líbila by se mi, kdyby byla stravitelněji napsaná.
přidáno 16.03.2017 - 23:58
KubajZ: Děkuji
přidáno 01.03.2017 - 22:24
Wow, silné...

"koho tu necháváš
komu budeš chybět?"

tohle zrovna mě samotného dost děsí...

pěkná báseň

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Horizont : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Rodný Kraj
Předchozí dílo autora : Víra

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
Adrianne Nesser řekla o Sokolička :
děkuju ti za to, žes mě hned neodsoudila a i přes ty /hádky/ sis ke mně našla cestu. i já k tobě.vážim si tvejch komentářů. seš faájn Marcelo..;-)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming